Pokud bych chtěl konkurovat Snafovi, musel bych to napsat ve verších. Tyto ambice nemám, tak jen samotný popis k akce.
Naštěstí i tento rok, díky flexibilitě Barakud zůstal tento skvělý, i když trochu upravený formát zachován - díky jim za to. Domluvená sestava týmů bohužel přestala platit sdělením číslovky 12 od protistrany a musím říct, že jsem byl několik dní dost rozzlobený. Aktéry naší strany jsem domlouval s půlročním předstihem a těšil jsem se na hru v této sestavě. Co se dá dělat, vše jinak. Nakonec musím říct, že nutný slepenec po přesunu týmů byl celkem vyrovnaný. Ovšem hned k tomu dodávám, že radostí jsem nejuchal. Přece jen jsem se těšil na zachování sestavy z minulého roku a to, že bylo vše jinak mne nepotěšilo. Věnoval jsem tomu hodně úsilí s notným předstihem a vše přišlo vniveč. Také byl díky tomu zrušen zajímavý prvek předchozích Dvou Základen, a to nevědomost kdo je vlastně na druhé straně. Leccos se tušilo, ale jistota nebyla. Toto na úvod, teď k akci samotné.
Výběr základny byl intuitivní a rozhodnutí kam se uchýlíme jsme učinili s Bohouškem v naprosté shodě. Bývalá kotelna (či co?) byla dobře bránitelná, kryla před nadcházejícím deštěm a umožňovala flexibilitu při vysílání jednotek do prostoru. Velkou nevýhodou byl brajgl, který v budově byl. Osobně jsem ani nevytahoval karimatku, abych si ji totálně nezaprasil. Také chůze po změti suti a kabelů, vyhýbání se dírám v podlaze, bylo zvlášť za tmy krkolomné. Naštěstí nikdo žádný úraz neutrpěl i když se tomu dost divím, zvláště při odrážení útoků protivníka. Sám jsem spadl za šera do díry a divím se,že to neodnesl kotník nebo koleno. Při sledování fotek luxusního ubytování protivníka nezbývá než závidět. Tím ovšem negace končí, boje byly výborné, lidé na obou stranách ještě lepší, výborně jsme si popovídali s parťáky ve zbrani (během dvou dnů na to bylo dost času), nachodili spoustu kilometrů a vyřádili se do syta. Děkuji všem bojovníkům na naší straně za bezpříkladné nasazení a úžasnou aktivitu do poslední chvíle akce.
V počátku jsme se přetahovali o jednotlivé body z úkolů a výsledek vypadal hodně zajímavě. Osobní zážitek mám z akce, kdy jsem si natahal kryt z kmenů přímo k bodu a do poslední minuty čekal bez hnutí na jeho odtržení. Jediné co nechápu je to,proč si ke mě šel lehnout taky Cíťa. Musel jsem ho za to dloubnout hlavní. Místo pro dva tam nebylo! Krizovým momentem byl kvapný odjezd Mastodonta z nutných rodinných důvodů v pozdním odpoledni. Do toho bouřka, přepad naší základny protivníkem, celkem nic moc. Nějakou dobu nám trvalo než jsme se zkonsolidovali a rozdělili velení. Nějaké dvě hodiny jsme vůbec neotvírali obálky. Situace se začala zlepšovat po hlášení Kexa o objevení základny nepřítele. Z těch pater jsem sice radost neměl, ale na noc se naše úderná skupina začala hodně těšit. Do akce jsme vyrazili se zpožděním, díky zdržení Luba na dálnici až dost po dvanácté a před jednou jsme v sestavě Kexo, Brongo, Lubo, Tomo a já zaútočili na základnu protivníka. Nepřítel byl zaskočen a podařilo se nám vyčistit celé přízemí budovy. Poté nastalo delší otravování a postřelování dle plánu. Cca po hodině jsme tuto taškařici ukončili závěrečným útokem a odebrali se k našemu zatuchlému domovu. Po cestě jsme se spojili se Sendwou, který byl na nočním tažení v rámci obsazování bodů. Pěkná akcička ze které jsem měl radost. Hlavní dík patří Kexovi a Brongovi za odhalení pozice protivníka. Věnovali se tomu celé odpoledne a večer. Toto byl poslední Mastodontův rozkaz, a rozhodně se vyplatil. Za rozbřesku jsme začali plnit další úkoly a zvláště se mi líbil střet o budovu v prostoru protivníka. I když nám kartička o vlásek unikla, střet byl krásný.Vidět Bubáka metat kozelce je zážitek na dlouhou dobu. Bohužel jsem byl na plnění mise s částí našich bojovníků v době masivního útoku nepřítele na naši základnu a nemohl jsem si užít tento,dle účastníků výborný střet. Dorazili jsme těsně po skončení bojů. No, nedá se stihnout všechno. Bobull jako velitel základny nezklamal, stejně jako ostatní obránci. Následovalo ještě pár střetů a odchod k autům. Na všech bylo vidět, že melou z posledního.
Na závěr chci ještě jednou poděkovat Indymu, Dvořkovi a všem co se na tom podíleli za zorganizování v časovém presu. Taktéž patří dík skvělým spolubojovníkům a stejně tak skvělým protivníkům.