...mnoho casu na premysleni nad akci jsem prozatim nemela, protoze po odjezdu byla ma mysl zamestnana pouze tim, ze nesmim usnout za volantem a pak jsem se snazila presvedcit, ze me vlastne vubec nohy neboli. :-)
A tak jen ve strucnosti:

1.dekuji Alikum za usporadani teto nevsedni akce, ktera urcite dlouho zustane v podvedomi ucastniku
2.dekuji vsem ucastnikum za vse, co vydrzeli a v cem vsem pomohli (velke diky patri Matejovi za to, ze si se mnou vymenil bagaz)

Kdyz jsem si na FB precetla, ze jsme v sobotu usli 21 km, tak se mi okamzite udelalo nevolno a nohy me zacaly bolet jeste vice. :-DD Asi tak ve 3/4 sobotni cesty jsem byla absolutne demotivovana, ale nasledna koupel v "radioaktivnim rybniku" byla luxusni a opet me nakopla do hry.
Po ukonceni hry jsem byla presvedcena, ze tuto akci jiz nikdy absolvovat nechci, nicmene pote, co jsem absolvovala rozmazlovaci masaz u sveho masera a vyspala se, tak uz to vse vidim zcela jinak. Vzpominky se netoulaji k bolavym noham a stavu beznadeje, ale k tomu, jaka tam byla atmosfera. Velmi silne zazitky jsou take z naseho vezeni, do ktereho jsem jako polni velitel uvrhla nasi jednotku (doufam, ze vsichni pochopili, jak to vlastne bylo :-)) V tomto dalsi velke diky Matejovi, ktery casto rozptylil nase myslenky svym osobitym humorem (napr. ruzova pouta) vsichni zucastneni vi, co bylo vyrceno. :-)